close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spirit- navždy svobodný kůň

11. března 2007 v 17:53 | Peggy!!! |  Povídky od Vás
Spirit,navždy svobodný kůň
Vždycky jsem milovala koně,jejich krásu,pohyb,oči,prostě všechno co ke koním patřilo jsem milovala.Táta mi tehda splnil sen,koupil mi ponyho.Jmenovala se Tooki,bílý pony,taťka ji tehda koupil od faráře,byl už starý a o koně se nemohl starat.Byla malinká,ale za to neuvěřitelně rychlá,milá,laskavá a krásná.To byl můj první kůň,který mě vždy potěšil svým pohledem.Bydlela jsem z rodinou v malé vesničce pod alpskými horami.Krásná příroda,velké pláně poseté vonícími květy,potoky a řeky stékali po skalnatém terénu.Lidi často vídávali divoké koně,jak se prohánějí po loukách,zlaté klisny se svými hříbaty.Koním se říkávalo Haflingeři.Koně odolní,malí,krásní.Měla jsem chuť se s nimi potkat,toužila jsem po tom spatřit jejich dlouhé hřívy,nejisté,živé oči...Taťka mi často večer před spaním vyprávěl o jednom divokém hřebci.Bájný hřebec,toužící po svobodě,pyšnící se svou krásou a nezkrotitelností.Prý pohledem okouzlil každého komu se podíval do očí.Nespočet handlířu se ho snažilo chytit,ale nikdy ho nechytli.Byl mazaný,chytrý,bojoval za každou cenu.Táta ho jednou spatřil na malém paloučku,kde tak rády z Tookí cváláme.Zatajil se mu dech,když ho uviděl,měl prej hřívu upletenou ze sněženek,rozcuchanou a dlouhou,srst jako by se podobala zlatým šperkům bohatých vznešených dam.Jeho kopyta byla neústupná,byl to král divokých koní.Chtěla jsem se sním setkat,a nebo spatřit ho jen na chvilku.
Jednou večer,když jsme měli v plánu si s Tookí vyjet na večerní výlet,jsem zaznamenala něco divného.Jakoby dusot kopyt,po chvilce sem zaslechla řehtání.Tookí byla nervózní,cítila ostatní koně,cítila divoké koně.Přešlapovala sem a tam po výběhu.Po chvilce se trochu uklidnila a já jí vzala zpátky do stáje.Tookí vystrčila hlavu z boxu a snažila se předníma nohama vykopnout dveře.Má slova jí viditelně uklidňovala...po půl hodině byla v klidu.Sedlo viselo na dveřích,já ho vzala,položila na schůdek a sedla si na něj.Fascinoval mě západ slunce,krása,toužila sem po cvalu s Tookí na nedaleké louce.Touha překonala strach,já se zvedla,naúzdila poničku a se smíšenými pocity vyjela do terénu.Bylo šero,slunce se schovávalo za horama a my jsme šli jistým krokem vpřed.Krásný pocit,poněkud zimní vánek mi splétal vlasy jak se dalo.Cválali jsme "naším paloučkem" jak nejrychleji to šlo.Tookí se najednou zastavila a mě se srdce rozbušilo jako o závod.Otočila se zařehtala,já sesedla se strachem.Kobylka se mi vyvrtla z otěží a ouprkem utíkala pryč....podlehla jsem pláči,zavládla ve mě beznaděj a smutek.Nohy mě nesly za ní,do údolí,ale nic,ani stopy,jen uzdečku sem držela v ruce, to bylo všechno co jsme měla...co mi zbylo.Sedla sem si na velký kámen a plakala.Najednou jsem ho spatřila.Bájného Spirita,krále divokých koní.Zatajil se mi dech.Stál hrdě a nechával svou hřívu aby následovala večerní větřík.Frknul směrem ke mě a já dostala strach.Zbystřil,zvedl přední nohu a hrabal.Hříva tančila s jeho pohyby.Byla sem okouzlena,stála jsem před ním jako očarovaná.Slzy mi stékali po tváři.Po chvilce se otočil a rychle odcválal.Odhodila jsem uzdečku a odešla domů.Rodiče mi nevěřili,vyčítali mi,že jsem Tookí nechala odejít schválně.
Od té doby,co se můj pohádkový pony stratil,má povaha se změnila.Chodila jsem jí hledat,každý večer na palouček,kde se stratila,zároveň jsem chtěla potkat Spirita.Den co den.Strácela jsem naději.Jednou,když sem opět byla tam kde se celá událost stala,se začalo dít něco divného.Země jako by se třásla a já s ní.Ucítila jsem v dálce řehtání a dusot kopyt.najednou z údolí se vyřítilo stádo divokých koní.Mezi nimi byla Tookí.Nadchlo mě to.Chtěla jsem jí dostat ale já neměla odvahu,skočit mezi stádo zběsile běžících koní a jednoduše si vzít Tookí.Nechala jsem jí odejít.Milovala jsem jí hodně,ale pro ní byl přednější stádový pud než já.Bylo mi to ale líto.Koně mě ani nezaregistrovali,já ale je také ne...divila jsem se na svobodnou poničku,šťastnou,mojí poničku.Pak sem čekala ještě na Spirita,přišel.Krasavec jako každý den.Neodvážil se přiblížit ale já taky né.Měli jsme strach,ale zvědavost to zanedlouho překonala.Ano,zvědavost překonala strach a my se přibližovali krok po kroku.Trvalo to celé dva roky.
Přišel den,kdy jsme se setkali v tváři v tvář. Ani jeden se nepodíval do očí,stáli jsme z hlavami s skloněnými.Vzala jsem odvahu všemi čtyřmi a ruku jsem pomalu zvedala ke Spiritově čele.Otfrknul,ustoupil dva kroky vzad a nakonec se dal pohladit.Na tuhle chvíli jsem čekala dva roky...vyplatilo se mi to.Dotkla jsem se jeho čela...byl to krásný pocit,na to nikdy nezapomenu....krása... Byl to krásný,opravdu nádherný hřebec.Čas utíkal a se Spirita se stal důvěřivý hřebeček,který mě nechal povozit na svým hřbetě.Na Tookí jsem nezapomínala,často jsem jí potkávala ve velkém stádě mezi haflingerskými koňmi.Jezdili jsme spolu tajně po lese...po loukách při západu slunce...Zamilovala jsem se do něho...do jeho očí...bylo to opravdové přátelství,které nepokazilo nic.Tajuplný,mimořádný hřebec.Velký a věrný kamarád.Jednou když se slunce už chtělo pomalu schovávat za hory,čekala sem zase na Spirita.Čekala jsem na něho dlouho a nic.Už byla tma,vítr se zvedal a mě to bylo sakra podezřelé.Měla jsem obavy...Soused vlastnil koně pro radost a na práci,neváhala sem a šla ho poprosit ať mi jednoho půjčí.Půjčil mi kobylku,nejrychlejší ze stáje.Měla jsem hodně na spěch,sedla na koně a jela Spirita hledat.Uvědomovala jsem si že je to divoký kůň a že je volný,už se parkrát stalo,že nepřišel za mnou ale ten den jsem měla divný pocit.Koňský handlíř Banks se Spirita snažil hodně často chytit,ale doposud se mu to nepodařilo.Bylo mi jasné,že Banks ho honí někde po lese z lasem a chytá ho.Slzy se mi kutáleli po tváři,hnala jsem kobylku lesem,hledala je.V dálce bylo slyšet hlasy Banksových mužů,dusot kopyt.Utíkali jsme za nima co se dalo.V dálce v mlze už bylo vidět jak Spiritz klíčkuje mezi stromy a Banks ho nahání.Dohnala jsem je a chtěla jim zabránit,jakoby si mě nevšímali.Spirit utíkal a dělal všechno proto aby ho nechytili,bojoval o svobodu.V tu dobu se mi vybavovali všechny krásné chvilky co jsem s ním prožila.Banksovi lidi ho nemohli dohnat,Banks byl stále nervózní a zlý člověk.Neuměl prohrávat.Ale prohrál.Spirit mu vyvázl s pasti a utíkal do údolí,ale najednou se z údolí vyřítil ještě jeden jezdec.Stali v tváři v tvář.Neznámý muž náhle vytáhl pušku a vystřelil.Trefil Spirita.Hřebec lehl a natahoval nohy.Křičel bolestí.Přicválala jsem.Měla jsem chuť zabíjet taky.Klekla jsem k němu.Spirit umíral.S očí mu tekly zběsile rychle slzy a on podléhal bolestem.Po krátké chvíli umřel.Všichni kolem mě se smáli,já brečela,křičela....Spirit mi ležel v náručích.Všechny krásné chvíle odplavaly pryč,všechny zážitky a radosti jakoby odešli s ním.
Dodnes děti ve škole čtou povídky o bájném hřebci,neústupném krasavci,který se seznámil z malou dívkou.Dodnes se říkává,že žije stále v horách jako přízrak,hlídá své stádo a bojuje o svobodu.
Když se mě někdo ptá,jestli byl Spirit opravdu kouzelný,jen řeknu "Ano byl,svou krásou,pohybem,ale hlavně svým srdcem.
Já se ke koním nikdy nevrátila,protože když jsem se později z jedním seznámila,marně jsem hledala v něm Spirita.On mi chyběl.Odešel,zůstaly jen vzpomínky.A Tookí?Často se říkávalo,že se dodnes prohání po alpských pláních.
Banks aby dokázal,že Spirita dostal,naložil ho do nákladního auta,pak oddělil hlavu od těla,dal jeho hlavu na bránu jeho stáje.Krev dolů na zem kapala dlouho a koně vyváděli v maštali,když cítili koňskou krev.
Bankse po údalosti zanedlouho kopl smrtelně kůň,patřilo mu to. a hlava Spirita tam visí dodnes.Člověk krutější jako Banks s maštale,nevím co tím chtěl dokázat,chtěl upozornit koně čeho je schopen?Nebo chtěl ostatním ukázat co si dovolil?Ano,dovolil si zabít krále divoknad neexistuje.Byly mu koně vlastně zcela ukradení,toužil jen po penězích.Za Spirita mu nabízeli velkou sumu,když ho,ale nechytil tak měl velkou zlost a musel koně aspoň zabít,pak si dělal radost z jeho utrpení,následně si pověsil jeho hlavu na vrataých koní,koně,který zůstal navždy svobodný,ale ponížený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej "Click" ať vím, že jsi tu byl/a...

Click

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama