Nechci psát dojemný příběhy, aby to každýho rozplakalo, ale chci vám podat fakta, jenom fakta.
Chodím jezdit do nejmenované stáje kde žije kobylka která nemůže chodit pod sedlo a tak je určená pro chov. Nechali sme jí připustit a načeně čekali na hříbě. Po 11 měsícech sme se dočkali opravdu krásnýho hřebečka ůplně zdravého. Byli jsme všichni nadšení, ale...
...po 2 týdnech se něco zvrtlo. Hřebeček jako když utne jen tak, zničeho nic ochrnul. více než 2 týdny musel musel viset v závěsné dece. Díky bohu, i přes ne zrovna potěšující výpověď veterináře, se to pomalu začalo zlepšovat a jednou ráno sme i zjistili že hříbě se staví na přední nožičky a ochrnuté zůstávají už jen zadní. Ale i o ty se po pár dněch začal opírat a my začali věřit že zanedlouho bude s ostatními hříbaty cválat po pastvinách.
jednou ale musela jeho majitelka jet koupit specielní krmení a hříbě na tu dlouhou dobu nechala ležet, aby se nezmohlo.
Zůstali sme u koní jen já, moje 2 kamarádky a manžel majitelky. Trenérka se ale dlouho nevracela a my museli domů pro věci,protože sme měli ten den spát ve stájích, bylo léto, proto sme jen obstarali koně a poprosili manžela trenérky, který vůbec nerozumí koním aby na hřebečka dohlédl. když sme se ale vrátili trenérka už byla zpět a telefonovala veterináři který jí řekl že ihned přijede. Věděli sme co se děje a rozběhli se ke stání kobylky s hříbětem. Kobyla byla přemístěná do jiného stání a hříbě bezmocně a strnule leželo ve slámě. Občas jen v ohromných bolestech kopalo předníma nohama a přitom nešťastně řehtalo. Věděli sme že má nebezpečnou koliku a také sme věděli co dělat.chytila sem hříběti hlavu a jemě ho poní hladila bylo miho líto. Pohled na umírajícího koně je strašný a nikomu ho nepřeji.
veterinář hříbě utratil a tak aspoň vím že netrpěl ikdyž měl před smrtí ohromné bolesti.
když mu veterinář píchal smrtící injekci držela sem ho za hlavičku a viděla jeho bezmocný pohled
...po 2 týdnech se něco zvrtlo. Hřebeček jako když utne jen tak, zničeho nic ochrnul. více než 2 týdny musel musel viset v závěsné dece. Díky bohu, i přes ne zrovna potěšující výpověď veterináře, se to pomalu začalo zlepšovat a jednou ráno sme i zjistili že hříbě se staví na přední nožičky a ochrnuté zůstávají už jen zadní. Ale i o ty se po pár dněch začal opírat a my začali věřit že zanedlouho bude s ostatními hříbaty cválat po pastvinách.
jednou ale musela jeho majitelka jet koupit specielní krmení a hříbě na tu dlouhou dobu nechala ležet, aby se nezmohlo.
Zůstali sme u koní jen já, moje 2 kamarádky a manžel majitelky. Trenérka se ale dlouho nevracela a my museli domů pro věci,protože sme měli ten den spát ve stájích, bylo léto, proto sme jen obstarali koně a poprosili manžela trenérky, který vůbec nerozumí koním aby na hřebečka dohlédl. když sme se ale vrátili trenérka už byla zpět a telefonovala veterináři který jí řekl že ihned přijede. Věděli sme co se děje a rozběhli se ke stání kobylky s hříbětem. Kobyla byla přemístěná do jiného stání a hříbě bezmocně a strnule leželo ve slámě. Občas jen v ohromných bolestech kopalo předníma nohama a přitom nešťastně řehtalo. Věděli sme že má nebezpečnou koliku a také sme věděli co dělat.chytila sem hříběti hlavu a jemě ho poní hladila bylo miho líto. Pohled na umírajícího koně je strašný a nikomu ho nepřeji.
veterinář hříbě utratil a tak aspoň vím že netrpěl ikdyž měl před smrtí ohromné bolesti.
když mu veterinář píchal smrtící injekci držela sem ho za hlavičku a viděla jeho bezmocný pohled
prosím proto:
vím že je hodně lidí kteří útratu koní zazlívají lidem kteří k tomu dali pokyn, ale někdy je to opravdu potřeba a ti lidé dělají dobře když ukončí utrpení zvířat
u hřebečka o kterém jsem vám vyprávěla to bylo nutné, protože by buď do rána i přes snahu všech přítomných (děkuju) zemřel, ale v ukrutném utrpení a i kdyby se z toho hřebec dostal další koliku by dostal i přes neustálou péči protože nemá dost pohybu
vím že je hodně lidí kteří útratu koní zazlívají lidem kteří k tomu dali pokyn, ale někdy je to opravdu potřeba a ti lidé dělají dobře když ukončí utrpení zvířat
u hřebečka o kterém jsem vám vyprávěla to bylo nutné, protože by buď do rána i přes snahu všech přítomných (děkuju) zemřel, ale v ukrutném utrpení a i kdyby se z toho hřebec dostal další koliku by dostal i přes neustálou péči protože nemá dost pohybu
Pochopta to prosím!!
Zdroj-toto je stažené, né moje!!!!!!!!!Jestli máte nějaký příběh který chcete zveřejnit v tomto blogu( i když je vymyšlený), pošlete mi ho na Fjordicek@seznam.cz
P.S.Za poučné příběhy budu asi nejradši, ale ostatní URČITĚ zveřejním!!!!!!!!!!
prosííím bež na muj blog nikdo mi tam nechodí...